Kamyk: V hlavě jsem pořád mladý kluk

Dnes přinášíme rozhovor s Kamykem, dlouholetým skejťákem, který svou vášeň předává prostřednictvím Skateboarding Orlová dalším generacím. Kromě toho, že je naším dobrým kamarádem, v podstatě nedílnou součástí dění kolem Futry, je také člověkem, díky jehož aktivitám je Orlová stále “živým městem”.

1. Ahoj Kamýku! Mohla bych tě nejprve poprosit o krátké představení?

Čauec, Jirka alias Kamyk z Orlové, 36let, jezdím na skejtu a chodím na akce do Futry, nic víc zajímavého o sobě mě nenapadá.

2. Co vlastně dělají skejťáci v zimě?

Zima je pro ježdění samozřejmě komplikovanější, jak je sníh anebo mokro, tak se venku jezdit moc nedá. Ale vzhledem k mírnějším zimám v posledních letech a taky díky vybudovaným halám v okolí v poslední době, se to zvládnout dá. Samozřejmě jaro / léto je pro ježdění příjemnější, je víc možností.

3. Okej, pojďme se vrátit na začátek. Jak ses dostal ke skejtování?

V mých 14-15 jsme s kámošem někde viděli snowboard a chtěli si to taky zkusit. Samozřejmě dostupnost toho nulová, takže nezbyla jiná cesta než DIY. On si sbil dvě lyže vedle sebe nějakým dřívkem na spálení, já měl tak 40cm uříznutý pás ze dveří skříně se zvednutým předkem. S tímhle jsme jezdili v zimě na kopci za barákem – stoprocentně jsme byli první snowboarďáci v Orlové :-)) Dveře sice vydržely tak den dva, ale tak mě to začalo bavit tak, že jsem se tomu chtěl začat věnovat víc. Bohužel zima tady není celý rok, takže jsme si říkali, že mimo zimu si to budeme nahrazovat něčím podobným – skejtem. Opět stejný kámoš donesl první prkno a na něm jsme se učili aspoň na místě vyskočit do vzduchu. Mě to teda trvalo nějak dva týdny každodenního zkoušení, ale na ten první pocit nezapomenu nikdy. Pak jsme začali jezdit na skejtu i do školy, vstávali jsme vždycky na 6 a před vyučováním jezdili u Doubravanu, protože jsme věděli, že tady ráno chodí jeden skejťák ráno na autobus, takže jsme ho tady vždycky odchytávali, abychom ho mohli aspoň pozdravit. Jednou nám řekl ať přijdeme k DDM (Dům dětí a mládeže), kde se v té době jezdilo a opět díky kámošovi – já bych se tam sám nikdy neodvážil – jsme tam jednoho dne přišli. Já jsem z kluků, co už jezdili byl tak nervózní, že jsem tam asi 2hodiny jezdil tam a zpátky a bál se k nim jít sednou. Hned ten první den nás ale ostatní vzali mezi sebe, takže od té doby pravidelně skejtuju. Takže za to, že jezdím, nejvíc vděčím Janu Šromkovi – díky moc kámo!

4. A jaké je to být skejťákem po třicítce? A ještě ke všemu tátou – skejťákem?

Jedna z amerických skate legend někde řekla: You don’t stop skateboarding because you get old. You get old because you stop skateboarding. V hlavě jsem pořád mladý kluk. Samozřejmě na druhou stranu tělo už regeneruje úplně jinak než kdysi, jdu si pořádně zajezdit a pak se z toho 3 dny léčím. Taky se mi kvůli prcka změnily priority a rád s ním trávím většinu volného času, ale jít si aspoň jednou za týden zajezdit s kámošema, užít si legraci, radost z pohybu, tu fajn atmosféru, bez toho se neobejdu. Myslím, že jsem se na tom stal v průběhu doby závislý – ta kombinace pohybu, radosti, že jsem překročil hranici svého strachu a vyvázl živý a zdravý, je to, co jsem nikdy nezažil u ničeho jiného. Pro mě je to možná taková forma meditace. Jak zkouším něco, kde fakt hrozí, že se něco stane, v ten okamžik, kdy to zkouším se celý svět zastaví a jsem tam jen já, ten strach, skejt pod nohama a ticho. Jak to vyjde, následuje pocit totální euforie. Je to lepší než sex :-)))

5. Když si vzpomeneš na své začátky, co by si poradil všem začínajícím? Na co si dát pozor a na co se soustředit?

Určitě doporučuju vydržet, zkoušet a nevzdat to. Málokomu jde všechno hned. Skejt se potom za tu trpělivost odmění. Taky bych určitě doporučoval všem jezdit do okolních měst a na závody. Jezdit s lidma z okolí jednak strašně posouvá dopředu a jednak si tak uděláš další super kámoše. A na co si dát pozor – asi na to, aby člověk zbytečně nepřeceňoval své síly. Všechno dělat postupně, a ne hned jít jezdit po zábradlí ze schodů.

6. Je nějaké místo, na kterém si skejtoval, a na které pořád rád vzpomínáš?

Takových míst je spousta, určitě DDM, kde to pro mě všechno začalo. Pak taky například už neexistující bazén na Těrlicku. Skejt, léto, voda, pohodička. Víc ale než na to kde, vzpomínám na to, s kým jsem někde byl.

7. A je nějaké místo, na kterém by sis moc rád zajezdil?

Přímo takové místo asi nemám, mě to baví všude, kde jsem s dobrou partou a je jedno jestli to bude u nás v Orlové anebo někde jinde.

8. Kdo byl či stále je tvůj skejtový hrdina/idol?

Nevím, jestli bych to nazval úplně hrdinou anebo idolem, ale určitě ve mně zanechal velkou stopu Mirek Tovaryš a Martin Jurášek – viděl jsem je někdy v 16-17 letech na závodech v mini na Černé louce v Ostravě a na tyhle mě prostě baví se koukat doteď. Pak taky Jezus anebo Mertič z Havířova. Líbí se mi každý, kdo jezdí jak bazény, tak street, ladně proplouvá skateparkem a sází tam jeden trik za druhým, tohle mě baví a taky jsem to vždycky chtěl umět).

9. Máš nějakou oblíbenou kapelu či kapely, při jejichž poslechu obzvlášť rád jezdíš?

Jak to tak sleduju, tak jsem už mezi mladýma mimo, všichni jedou rap a hiphop. Mě ke skejtu pořád nejvíc sedí punk. Cokoli řízného, dynamického ať mě to během skejtování pumpuje na max. Jak potom už ale stojím na prkně, tak fakt nic neslyším, jsem ve své bublině ticha. Je to zajímavý kontrast.

10. Vedeš školu skateboardingu. Pověz nám o ni něco víc! Jak tě to napadlo?

Už delší dobu se snažíme o to, aby v Orlové vyrostl nový skatepark. Napadlo mě, že bude fajn ukázat všem ve vedení města, že o to je mezi mladýma zájem, že to nechci jen kvůli sobě, abych si měl já a pár kámošů mít kde zajezdit. Takže jsem se rozhodl udělat si trenérskou licenci a zkusit školu skateboardingu ve spolupráci s Domem dětí a mládeže otevřít. Původně jsem měl představu, že tam budou chodit kluci a holky, co už do skateparku chodí a kde jim už i tak radíme, jak to dělat lépe. Nakonec to dopadlo tak, že se letos přihlásilo 20 kluků a holek, které/kteří do té doby do skateparku nikdy nepřišli. Myslím, že každý, kdo teď jde okolo skateparku vidí, kolik dětí to přitáhlo. A je to super. Pamatuju si na doby, kdy jsem šel jezdit a byl jsem tam třeba sám. Tohle se už nestane.

11. Pojď si udělat malou reklamu! Proč by měli posílat rodiče děti k tobě do školy skateboardingu? A proč by k tobě měla děcka chodit?

Rodičům vždycky říkám, že to nechci vést jako nějaký výkonnostní trénink, ale jako určitou hravou formu venkovní volnočasové a sportovní aktivity. Sportovat nemusí znamenat to, že se někde hodinu potíš do umření a driluješ jednu sestavu. Cílem obecně je rozšířit dětem možnost pro aktivní trávení času venku. Třeba pomocí skejtování. Samozřejmě jsou tady pak i kluci a holky, kteří to chtějí někam posouvat, takže s těma se snažíme jezdit i do okolních měst a tam je trochu pohecovat. Myslím, že tady vyrůstá několik super talentů, kteří to můžou někam posunout. Snad nám s tím město pomůže a postaví se nový skatepark.

12. O tom, že je v Orlové potřeba nový skatepark, se mluví už dlouho. Zkus shrnout, co je na tom stávajícím nedostatečné a jaké jsou tvé představy o ideálním, novém orlovském skateparku?

Tak v první řadě je umístěný na svahu a je z kopce, což dává stejný smysl jako mít ve svahu hřiště na fotbal anebo hokej. Tohle je fakt minimálně celoevropská rarita. Měřil jsem to, a to převýšení je skoro jeden 1 metr! Ten areál (nechci to už nazvat ani skateparkem) má 20 let a stav povrchu a plechových překážek je dávno za hranicí životnosti. Chybí jakékoli zázemí – např. lavičky – tzn. přijdeš do areálu a nemáš si kam sednou, dát věci. Zastaralý design a rozestavění překážek. Pokud máme v tomto novém olympijském sportu trénovat, chtělo by to lepší podmínky. Základnu na to máme.Nový skatepark je už navržený, a dokonce pro něj existuje i projektová dokumentace pro konkrétní lokalitu. Jedná se o moderní betonový skatepark kombinující streetové prvky s rádiusy, bazén, zázemí, zkrátka všechno, co je v současné době standardem. Chybí „pouze“ najít na to peníze / dotační titul. Já pevně věřím, že si v něm ještě stihnu někdy zajezdit.

13. Je ještě něco, na co ti zbývá při všech aktivitách kolem skateboardingu, rodiny a práce čas? Jak skejťáci – tátové nad třicet relaxují?

No času navíc moc nemám, tím že bydlíme na rodinném domě, je pořád co dělat. Teď třeba po nocích rekonstruuju kancelář, takže momentálně se bavím tím. Samozřejmě není to úplně každou noc, ať tady ze sebe nedělám hrdinu. Když jdu uspat prcka, usnu s ním. Někdy jen tak bezúčelně koukám na videa na netu a u toho vypnu. Jinak relax probíhá buď s malým – snažím se mu vymýšlet něco, co bude bavit nás oba a díky tomu, že má rád pohyb stejně jako my rodiče, se to zatím daří. Relaxuju taky skejtem a pak pivečkem k práci na domě, na což sice nejsem moc pyšný, ale je to tak.

14. Je to jedna z klasických otázek aktuálního období. A ačkoliv je ta doba v mnohém obtížná, máš pocit, že kovidí situace přinesla tobě osobně, nebo společnosti také něco pozitivního? A co ti pomáhá situaci zvládnout?

Naučil jsem se nakupovat jednou týdně do zásoby, před tím jsme do obchodu chodili pořád a vidím, že to tak funguje lépe. Taky jsem si odvykl podnikat večerní výlety na pivo do Futry, a i když si to pivo dám, místo toho ještě popracuju na baráku a trochu se to hýbe. Co pozitivního to přineslo společnosti nemůžu posoudit. Ze všech stran se na Tebe valí, jak je všechno špatně, takže fakt nevím. Jestli něco jo, tak o tom nevím, myslím, že tím už je otrávený úplně každý. Doufám, že mi pak třeba nějaké pozitiva řekneš, ve zprávách se o tom moc nedočteš, tam se píšou jen špatné zprávy

15. A poslední otázka: Co myslíš, budeme tě potkávat ještě jako padesátiletého skejťáka?

Dokud mě nohy udrží, budu. se na skejtu projíždět, i kdyby to mělo být jen na pivo do Futry anebo do obchodu. Mít možnost se na to postavit a nevyužít to bych nevydržel. Skejt je můj život.

Hele chtěl bych Ti tímto na závěr poděkovat za prostor, který jsi mi dala, za to, co děláte a jak se aktivně snažíte měnit vše k lepšímu. Nebýt Futry, není Orlová ani poloviční. Jdeš náhodou v pondělí ven a ve Futře hraje kapela z Indonésie… v Orlové… neuvěřitelné!! Fakt klobouk dolů. Pořád mi zní v hlavě Tvoje hláška – „i ty jsi součást města“ – proto i díky Vám, lidem z Futry, nikdy naše snahy nevzdáme. Inspirujete ostatní. Díky moc!

Kája: Čaj, Agatha Christie a Karnola

A další rozhovor, tentokráte s Kájou, milovnicí čaje, Agathy Christie a dalším z lidí, bez nichž by koncerty a další kulturní diy akce nemohly fungovat.

1. Ahoj Kájo! Tento rozhovor bude muset přeci jenom začít klasickou otázkou. Kdo je Kája? Jak by se nám představila?

Ahoj, já jsem Kája od Káji Jančíka. Na koncertech mě najdete vždycky někde v rohu dál od davu. A většinou mi trvá tak rok až dva, než si začnu s někým povídat. Ráda čtu a chodím. Mám doma zelenou koloběžku, velké množství čajového nádobí a knih.

2. Vím o tobě, že si velká milovnice čaje. Je nějaký čaj, který bys doporučila na zvládnutí zimního, kovidího splínu?

Já myslím, že všechny problémy vyřeší Pu erh, popřípadě Lapsang souchong.

3. Vzpomeneš si na nějaké nejbizarnější místo, kde jsi zrealizovala čajový dýchánek?

Ty jo, vybavuje se mi nějaká podivná škarpa u velké silnice, když jsme putovaly s kamarádkou. A možná tam byla i benzinka a určitě si vzpomínám, že poblíž té škarpy byl červený antukový povrch. A je docela možné, že to bylo ve Francii.

4. Pojďme k mému oblíbenému tématu a tím jsou knížky. Je nějaká kniha, kterou jsi přečetla už více než dvakrát?

Je jich dost. Už nějakou dobu si dávám každoročně Harryho Pottera a Hobita. Pána prstenů tak jednou za dva roky. Vracím se často i k Trnkově Zahradě.

5. Mě osobně, až na výjimky jako je například Spalovač mrtvol, filmová adaptace knih dost zklame. Máš ty nějakou oblíbenou filmovou adaptaci, která se svou kvalitou, provedením vyrovná knize?

Noo… třeba filmová Koralína se mi líbí víc než původní komiks. A hodně povedený je Saturnin.

6. A kdybys sama mohla zfilmovat nějakou knihu, která by to byla?

Do toho bych nešla.

7. A máš nějakou typicky zimní knihu?

Mám spíš letní knihy, ale v zimě mám pravidelně náladu na ruské autory, tak se snažím číst pokaždé něco nového. A myslím, že od letošního února to bude muminí Čarovná zima.

8. Je nějaká knižní postava, kterou jsi chtěla, nebo pořád chceš tak trochu být?

Hobit. A taky Anna ze Zeleného domu, nebo Tygr z Medvídka Pú. A na chvíli bych chtěla být slečna Marplová a užívat si, jak mám všechny prokouknuté a přitom jenom sedím v rožku, pletu si a popíjím čaj.

9. Pojďme trochu více do tvého soukromí. Doma máš králíčky, tedy králičice. Proč zrovna tenhle domácí kámoš?

Nějak se to seběhlo. Králíci jsou bezva parťáci, naučí se spoustu věcí, jsou to mazlové podobně jako psiska, ale taky trochu podšívky. A nemusíš jim kupovat maso.

10. Jak všichni víme, máme teď období kovidí, které se pojí se spoustou nepříjemností a každodenních změn. U vás v domácnosti navíc přibyl jeden další člen. Jaký to je, stát se rodičem v době kovidí?

My máme štěstí, že nás ta situace nezasáhla zdravotně ani finančně. A celé to rodičování je na začátku hodně o nejbližších lidech. Všechno se obrací dovnitř. Takže je snazší ignorovat ten blázinec okolo. Člověk má pocit, že má konečně právo nepřemýšlet nad zbytkem světa. Všechno je příjemně pomalé. Ale čas fičí a asi všem už chybí nějaké společenské události.

11. Kterou knížku by dle tebe měl každý rodič přečíst svému dítěti?

Hlavně takovou, která bude ho samotného bavit, ať si to užijí. Nicméně myslím, že žádné dítě by nemělo přijít o Hrubínův Špalíček veršů a pohádek (ideálně vydání ilustrované Trnkou).

12. A nakonec bych se ráda zeptala na tvé zapojení do realizace koncertů. Jsi součástí týmu, který se podílel na chodu mnoha menších i větších koncertů, mimo jiné skvělé akce s názvem Neočekávaný dýchánek. Co tě na tom nejvíc baví?

Ta atmoška. Že neděláš věci pro peníze. A taky, že má Kája radost, když se to po té spoustě příprav povede.

13. Je nějaká kapela, interpret, který tě mimořádně nadchl?

Mám ráda MC Broka a Dášu fon flašu. Hodně si teď doma dáváme ruské elektro. Fandím Zrní.

14. A moje poslední otázka – šla by si radši slavit nenarozeniny s Alenkou nebo si poslechnout paměti Mumínčího tatínka?

Oni to pořádají ve stejný termín? Třeba by to někdo z nich mohl přesunout, abych stihla obojí.Každého, s kým děláme rozhovory, požádáme také o tři fotografie, které ji/ho charakterizují. Tady jsou tedy tři od Káji! A díky za rozhovor!

Arnošt Vzdor

Další rozhovor jsme zrealizovali s Arnoštem, známým to organizátorem skvělého festivalu Vzdor fest

1. Ahoj, Arnošte! Zkus se čtenářům představit, kdo je Arnošt?

Ahoj, no Arnošt je takový blázen z Mořkova, co si umanul, že si bude ničit život pořádáním festivalu. Abych na něj něco prásknul, tak ve skutečnosti se nejmenuje Arnošt, ale je to úplně obyčejný Jenda! Tak a je to venku!

Jinak co se týče zálib, tak se to točí převážně kolem muziky – koncerty, sbírání desek, dále to jsou knihy, chození do přírody, lesa… Mám kočku a kocoura. Je mi 33 let a dělám v Tymphany, dříve Bang Olufsen v Kopřivnici. To snad na úvod stačí.

2. Čím jsi chtěl být, když jsi byl dítětem?

Vyrůstal jsem u lesa a odmala jsem měl silný vztah ke zvířatům, takže jsem si přál dělat se zvířaty. Což se mi celkem splnilo (zdravím kolegy/-ně, hehe), ale představoval jsem si to jinak. Taky jsem rád jezdil vlakem, a to jsem zase pro změnu chtěl být průvodčím. No a moje teta dělala v knihovně, a to mě zaujalo natolik, že jsem potom šel na knihovnickou školu. Kvůli jednomu průseru mě však ze školy vyhodili, takže žádné splněné sny se nekonaly.

3. A měl jsi nějakého superhrdinu, jehož super vlastnost bys chtěl mít i dneska?

Ty jo, já na ty superhrdiny nikdy nějak nebyl… Ale jako malý jsem žral želvy ninja. To jejich bojové umění by se hodilo na nácky, hehe.

4. Pamatuješ si na svůj první koncert? Kde to bylo a co tam hrálo?

Bylo to v Mořkově. Kámoš Petkis tam dělal Panely fest. Tato akce měla víc ročníků a vystřídala se tam celá řada kapel převážně z toho alternativnějšího soudku řekněme. Našly se tam mezi nimi i nějaké punkové. Mám ty ročníky ale pomíchané a nevzpomenu si na všechny kapely, které na tom mém prvním koncertě hrály. Určitě tam ale byla Petkisova kapela Sardinky v komatě.

5. Jaké to vlastně je být punkáčem v Mořkově?

Fajne! Život na dědině je nejvíc D.I.Y.

No abych to vzal zeširoka… když jsem objevoval punk, tak nás tu byla silná generace plus tu byla i starší generace, například již zmíněný Petkis. Nebyl problém se sebrat a jet hromadně vlakem na koncert. Postupně však lidi zlenivěli a teď už jezdím většinou sám. Někdy se ale stane, že se nás sebere větší množství a pak to tak většinou podle toho vypadá! V těch počátcích se dělaly celkem často i akce. Dokonce tu byl i prázdný barák bývalé moštárny, kde se většinou chodilo kalit, ale třeba Veto zde odehrálo svůj první koncert ještě s Ivetou za mikrákem a s Petrem na bicí. Původně jsem chtěl dělat Vzdor právě v Mořkově a první ročník se tu taky uskutečnil, ale pak si starostka umanula, že toto tady teda nebude! A nebylo no… Dlouho se tu pak nic nedělo, ale z Valmezu se přistěhoval Žabák a už kujem pikle, jak to tu oživit. Chtělo by to ještě nějaké mladé, ale to asi všude.

Každopádně Hanka z Gattacy pochází z Mořkova, a to samé Goldy – kytarista Kultra!

6. Jak bys popsal VzdorFest?

Vzdor je D.I.Y. punkový festival. Původním záměrem bylo, aby název festivalu obsahoval to, co beru jako podstatu punku. Tím je i dané, jaké kapely na festu budou hrát. Nějaké apolitické kapely zpívající o punku, sexu a pivu, a pokud půjdeme do extrému, tak náckovské kapely, zde nemají místo. Kapely nemusí být nějak přímočaře politické, ale nějaký ten náznak vzdoru by měl být v jejich tvorbě patrný.

7. Kdy tě napadlo organizovat festival? A co tě k tomu vedlo?

Vzniklo to z nápadu udělat koncert pro kapelu Tabula rasa z Děčína. Právě z toho důvodu, že jsou z Děčína, se tady moc často neukázaly. Řekl jsem si, že nejjednodušším způsobem, jak zajít na jejich koncert, je udělat jim ten koncert. Když jsem pak přemýšlel, koho k nim, tak těch kapel se sešlo tolik, že jsem se rozhodl udělat festival. Paradoxně Tabula rasa nikdy na Vzdoru nevystoupila. Asi tak dva týdny před festem hráli v Praze Tragedy. Vypravil jsem se tam a potkal se s Kafkou – bubenicí Tabuly rasy. Dali jsme panáka a že mrknem na Tragedy. Vecpali jsme se dopředu a po chvilce jsem se otočil a viděl jsem, jak se Kafka drží za hlavu a poté už zmizela úplně. Nějaký skokan z pódia ji praštil a způsobil zlomeninu nadočnicového oblouku myslím… Kvůli tomu nakonec musely holky účast na Vzdoru zrušit, ale přijely s Cácorami a během jejich vystoupení oznámily, že se Tabula rasa rozpadla. Takže kapela, díky které vznikl Vzdor fest, na něm nikdy nevystoupila.

Jinak něco dělat bylo v úmyslu už dřív, ale dokopal jsem se k tomu až se Vzdorem.

8. Jak ses dostal ke spolupráci s Bartošovickou záchrannou stanicí?

No nemám to k nim daleko, takže jsem o jejich existenci věděl. Vždycky mi byly blízké benefiční akce, a když bylo rozhodnuto, že budu dělat festival, přemýšlel jsem, kam směřovat výtěžek. Činnost záchranné stanice mi byla sympatická, tak jsem se rozhodl pro ně. Chtěl jsem to vlastně původně střídat rok co rok. Další rok měl být benefiční na Vraha. Vrah nakonec skončil před prvním Vzdorem a už to zůstalo jen u těch Bartošovic.

9. Co tě nejvíc překvapilo po prvním ročníku?

Asi všechny ty pochvalné reakce od lidí, kterých jsem si vždycky vážil za to, co dělali. Takové ohlasy jsem nečekal.

10. Kdyby za tebou přišel mladší kámoš ve věku, kdy jsi sám dělal první festival, jaké rady bys mu dal?

“Ne že se po koncertě zprasíš! V neděli je třeba uklízet!”

Určitě aby nepodcenil propagaci, sehnal si spolehlivého zvukaře a aparát, našetřil peníze, a aby se obklopil spolehlivými lidmi, kteří mu pomůžou.

Taky by bylo vhodné, aby abstinoval, nebo to aspoň nepřeháněl. Nikdy nevíš, co budeš muset řešit.

11. Dokážeš si vlastně festival i užít, anebo všechen tvůj čas a energii spolkne organizace?

Snažím se si poslechnout od každé kapely minimálně jeden vál. Ty, co hrajou mezi prvníma, moc nestíhám. V ten moment je toho dost. Jak ale program plyne, tak těch starostí i nervů ubývá, takže později si jsem schopný někdy užít i celý set.

12. Kterou kapelou/kapely bys na festivale viděl moc rád?

No těch je!

O některých kapelách si můžu dovolit asi jen fantazírovat (třeba Jello Biafra). Některé jsou asi reálnější. Například Belgrado, Horror Vacui, Accidente, Doom, Oi Polloi… Je toho dost, co bych rád viděl. Nicméně tento rok by měl být spíše česko-slovensko-polský. Není třeba to teď nějak hrotit.

Z těch českých kapel by FPB byli splněným snem, a kdyby se dali znovu dohromady Complicite Candide, tak to bych byl nejvíc šťastný!

13. Překvapila tě nějaká kapela? A zklamala tě naopak nějaká kapela?

No u některých kapel mě mrzelo, když nedojeli. Někteří k tomu měli pochopitelné důvody, ale někteří to prostě zamáslili. Jedna kapela se dokonce rozpadla den předtím, než měla hrát a volali mi to pak asi hodinu před jejich vystoupením…

Zvu si jinak hlavně kapely, co mám rád, takže vyjmenovat tu všechny, co mě dostaly, asi nezvládnu. Ale jen tak namátkou: Makabert fynd, Stregesti, It’ s everyone else, Dezerter, Morus, Non president, Life scars, Zatrata, Už jsme doma, See you in Hell, Innoxia Corpora, Lucifer efekt, Kultra! Chorobopop, Evidence smrti, Brünner todesmarsch, Massola, Sheeva Yoga, Zeměžluč, … Je toho fakt hodně, a to jsem na x dalších zapomněl – sorry! U těchto kapel jsem ale věděl do čeho jdu, takže o překvapení ani nešlo. Pokud se mi ozve kapela, že chce zahrát a neznám ji, tak si ji naposlouchám. Jednou se mi ale ozvalo polské duo Siksa, a potom co mi popsali, co hrajou, tak jsem se rozhodl, že se nechám překvapit a poslechnu si je až na festu. A ti mě tehdy dostali! Měl jsem ještě možnost jim párkrát udělat koncert, a hlavně bych zmínil jejich turné s Pochwalone. Dělal jsem jim koncert ve Valmezu v Přístavu a měl jsem z počátku obavy, jaká bude návštěvnost. Původně měla být akce jinde a na poslední chvíli se to přesunulo do Přístavu. Byla ale Velikonoční neděle, což znamená, že hodně lidí, kteří jsou normálně rozlítání po světě, přijelo domů nebo na návštěvu, takže na akci dorazilo nakonec nějakých 140 lidí, a bylo to mega!!!

14. Součástí festivalu jsou i návštěvníci. Je něco, co tě na návštěvnících festivalu štve?

Je toho celá řada! Patří mezi to samozřejmě nějaké alkoholové excesy, lidi, co nezvládají svoje psy a taková ta klasika – stěžování si na výši vstupného. Někteří prostě nechápou, že si do té akce vložil dost svých peněz, a že by se ti to mělo vrátit, a tím že je to benefiční, tak i něco vydělat. Rozhodně si na tom nikdo kapsu nenamastil.

15. Co vlastně děláš, když zrovna nejezdíš na koncerty či neorganizuješ koncerty?

To už jsem naznačil u první otázky. Dost čtu, takže nějaká ta kniha musí být vždycky po ruce. Sem tam nějaký ten výlet, nebo aspoň procházka do lesa. A i to pivko si sem tam dám

16. Která kapela/album/kniha/film pro tebe osobně charakterizuje kovidí situaci?

Justin Bieber – to je taky dobré zlo!

17. Jak vlastně zvládáš kovidí situaci? A co ti pomáhá situaci zvládat?

Snažím se nezešílet, hehe. Ne, zvládám to v pohodě. O sebe se nebojím, spíš o ty rodiče, no… Co mi chybí, je si někdy zajít sednout někde na pivko, a ty koncerty hlavně. Snad situace brzy umožní návrat do starých kolejí. Ale mám hodně desek, tak si ty koncerty vynahrazuju aspoň takto. Bydlím v baráku, tak si to můžu aspoň pořádně ohulit a vybít se na tom.

18. Je dle tebe na kovidí situaci něco pozitivního?

No na Vzdoru vlastně díky tomu, že lidi byli hladoví po muzice, byla loni rekordní návštěvnost. Přijelo i hodně Poláků, kteří neměli vůbec žádné festivaly. Bylo to ale na úkor toho, že ty koncerty prostě nebyly, a to nevím, jestli se dá na to dívat jako na pozitivní věc. A tak je to asi se vším. Když nad tím teď přemýšlím, tak ta pozitiva, která mě napadnou, jsou vykoupena něčím jiným. Člověk se může třeba obohatit o nějaké nové poznatky, ale na druhé straně zase kvůli něčemu jinému strádá.

19. Dáváš přednost smaženému sýru s hranolky nebo hamburgru?

V té klasické podobě ani jednomu, ale pokud se to zveganizuje, tak mám dilema… normálně bych volil smažák, ale často ty veganské sýry chutnají jak nějaký plast. Když mi zaručíš, že to bude ok, tak jsem pro smažák. Na ty burgery jsem nikdy nějak nebyl. Ale sem tam se stane, že si ho taky dám.

Yohann (ex Ed Warner)

Ahoj Yohane! Mohl bys nám říct víc o situaci ve Franci? Jak se změnila možnost organizovat koncerty a zkoušet s tvými kapelami/projekty?

Francii zasáhla druhá vlna, takže jsme zase zamčení… Vláda lidem řekla: „Musíte chodit do práce!“, ale otevřené zůstaly jen nezbytné podniky, všichni ostatní museli zavřít (bary, restaurace, knihovny a samozřejmě místa, kde se konaly koncerty). Je to v podstatě smrt francouzské kultury. Všichni ti, kdo pracovali ve „světe spektáklu/akcí“ – bedňáci, osvětlovači, hudebníci, jsou momentálně bez práce a stát jim ani nedává peníze. Nezávislá knihkupectví musela zavřít, ale Amazon nadále prodává knihy. Francouzská vláda říká: „Chceme zachránit kulturu!“, ale kultura je pro ně opera a populární kinematografie, kde se utrácí miliony eur za špatné filmy. Ta skutečná kultura jako nezávislá hudba a kinematografie umírá… Ve skutečnosti se situací moc neválčím, ale kdyby vás to zajímalo, píšu post-apokalyptickou knihu. Doufám, že jednoho dne vyjde. Napsat knihu zabere spoustu času. A také, když kapela Ed Warner ukončila svou činnost, nepřestal jsem zpívat – byl jsem pozván Burning Heads, nejlepší francouzskou punkrockovou kapelou, abych zpíval na jejich albu coverů. A zpívám v coveru od Dag Nasty! Tak doufám, že jsem odpověděl na všechny otázky. Buďte opatrní a zůstaňte v bezpečí!

burningheads.bandcamp.com/album/under-their-influence

Zintær

zintaer.bandcamp.com

1. Ahoj! Mohl bys ve stručnosti popsat situaci u vás?

Neviem či je momentálna situácia tu nejako špeciálne iná ako inde. Oproti prvej vlne moje deti stále chodia do školy/škôlky a ja chodím do práce, aj keď máme od šéfov nariadený home-office, dostal som výnimku a sedím v práci sám a trochu si to aj užívam. Moja práca je špecifická tým, že ma vkuse niekto vyrušuje, tak aspoň teraz mám čas sa viac sústrediť. Občas pri rannom vstávaní si vravím, že bolo by fajn si doma poležať a neponáhľať sa nikam, ale potom si veľmi rýchlo spomeniem na prvú vlnu ako sme boli doma zavretí, a aj keď aj to malo svoje čaro (pokiaľ je čo do huby), tak som šťastný, že môžeme chodiť do svojich kolektívov, aj keď sa samozrejme o celú svoju rodinu veľmi bojím.

2. Jak se změnila situace ohledně možnosti pořádat, navštěvovat akce a zkoušet se svými projekty?

Žiadne gigs nateraz. Veľmi ale naozaj veľmi sa teším, že som so svojim noisovým projektom počas poklesu pandémie mohol vystúpiť na troch úžasných akciách Hradby samoty, KRAA! festival a Megashit forever fest. Už viac ako rok spievam v kapele NIČITEĽ a na Megashite sme si v tejto zostave dali premiéru, ktorá tuším dopadla dobre. Takže leto bolo ozaj osviežujúce. No a teraz sa môžem zase po nociach hrať s krabičkami, prípadne dumať nad básničkami/textami atď. čo vlastne robím či máme zaracha či nie. Za Ničiteľmi dochádzam do Spišskej novej Vsi, tak uvidíme ako sa budeme vídať počas lockdownu. Kapelu to určite neohrozí. Pokiaľ nebude vyslovený zákaz vychádzania, čo momentálne je, tak za chlapcami zabehnem hneď ako sa bude dať.

3. Co ti pomáhá zvládat situaci?

To je trochu ťažká otázka. Už osem rokov som otec, a teda skoro nikam moc extra pravidelne nechodím. Som zvyknutý byť doma. Dochádzanie na skúšky za Ničiteľmi do SNV a tých zopár vystúpení, ktoré som mal sú pre mňa asi najväčšie kultúrne udalosti v mojom poslednom/ostatnom životnom období. Kultúre som sa ale nevyhýbal, na koncerty som chodieval. Nie na všetko, to by asi ani nešlo, dokonca ani nie na väčšinu, ale chodieval som. Niekedy bolo tých akcií toľko, že človek občas aj na niektorú zabudol. To vnímam ako obdobie kultúrneho blahobytu a naozaj pevne verím, že sa tá doba ešte vráti. Viem si predstaviť to utrpenie pre niekoho, kto bol zvyknutý byť stále niekde vonku. To musí byť ťažké. Uvedomujem si aké ťažké to musia mať prevádzkovatelia klubov, galérií, kaviarní, atď. Prosím vydržte nejako. Neviem ako. Ako to zmysluplne prežiť? Najjednoduchšia (na podmienky) tvorivá aktivita je písanie alebo kreslenie. Dokonca si myslím, že písanie je ešte jednoduchšia, lebo nevyžaduje skoro žiadne extra potreby a dá sa vlastne robiť aj bez písania iba tak, že si človek tie myšlienky iba zapamätá a zapíše iba tie najlepšie. Stačí iba kukať do blba a byť ticho. Potom keď sa dá je dobre si ísť zabehať, na to človek tiež nič extra nepotrebuje. Keď sa nedá, môže len tak podskakovať z nohy na nohu pri dobrej hudbe. Dá sa napríklad popočúvať všetky staré platne. Štrikovať, vyšívať, maľovať,…. Počas minulej karantény som sa trochu niečo naučil zahrať na klavíri, počas dištančnej výuky mojej dcéry Esterky, čo ma asi zase čoskoro čaká zase. Keď pozerám ako sa na mňa mračí basgitara v kúte, tak asi aj ju vezmem do tanca čoskoro.

4. Doporučil bys čtenářům nějaké zajímavé projekty?

Okrem práce, zabávania (a vychovávania) detí, spravovania domácnosti a trocha tej hlukovo-hudobno-literárnej tvorby mi na nič iné čas neostáva. Fakt občas kuknem nejaký film, ale aj to tak, že jeden film pozerám aj dva týždne. Takže neviem. Keď vám bude smutno, zavolajte rodičom. Tí zvyknú človeka povzbudiť, naladiť a zdvihnúť otáčky trochu (v dobrom samozrejme).