Káťa – Důležité je zajímat se a nedržet se hesla „a po mě potopa“

Publikoval admin v

Ahoj Káťo! Když se zamýšlím nad tím, jak bych tě představila, napadá mě: psytrance, kreativita, udržitelnost, ekologie, nepřehlédnutelný módní vkus, pudlíci. Jak by ses představila ty sama?

Ahoj, Blani, možná jako trošku rozlítanou povahu, která zkouší ráda nové věci a rozšiřuje si obzory a nějakou dobu se věnuje udržitelnosti.

Zkusím se postupně poptat na jednotlivé aktivity, kterým se věnuješ. Pojďme začít hudbou. Pokud vím, zapojovala ses do pořádání psytrance parties. Jak ses k tomu dostala?

No, zapojovala…potkala jsme v jeden čas partu fajn lidi, kteří se dlouho věnují pořádáním psytrance party. Doufám, že nikomu nebude vadit, když zmíním crew Kalimeros. Crew má své dekorace a dj’s. Já se zapojovala tedy většinou jako pomoc při zdobení, úklidu, na baru a takových organizačních záležitostech, jo a vystřihovala jsem kolečka na lýkách (smích). Potkala jsem však spoustu zajímavých lidí a začala se ještě více zajímat o elektronickou hudbu a její tvorbu.

Liší se podle tebe nějak situace žen – pořadatelek a mužů – pořadatelů?

Myslím, že to je hodně individuální, v této crew měli větší slovo kluci a nebylo to vždy úplně genderově vyvážené (smích). Ale myslím si, že opravdu záleží na tom, jak se kdo chce zapojit a čím chce přispět. Znám takto více crew. Je faktem, že moc žen tam nenajdeš, ale o to více znám holek djek než pořadatelek.

Proč zrovna psytrance? Co tě na té hudbě a komunitě (dá se vlastně mluvit o komunitě) baví?

Zřejmě jsem k tomu nějakým způsobem dospěla. Nikdy jsme o psytrance nejevila zájem. Přišlo to asi 2-3 roky zpět. Na party jezdím už od svých 16 let. Především to bylo tekno a jiné žánry. Přestali mě ale trošku bavit lidi a situace na těchto parties. Nelíbili se mi už ti lidi a přišlo mi, že se to točí hodně kolem drog, mám-li být upřímná. Na psytrance party na mě působili všichni pohodové, vesele, přátelsky. Byla jsem hodně překvapená, jaký je na těchto parties pořádek, ato i na open airech. Každý se k sobě chová ohleduplně, uklízí po sobě a je to úplná jiná subkultura. Tohle mě nadchlo asi nejvíce. Baví mě taky dekorace a lidi, kteří je dělají, a navíc jsem si tam našla i oblíbenou interpretku, která hraje na příčnou flétnu – kdyby to někoho zajímalo, tak doporučuji Spinney Lainey (https://www.youtube.com/watch?v=FgH3GeW2kEc).

Na jakém nejzajímavějším místě se zatím tebou spolu-připravovaná party konala?

Nevím, jestli to bylo nejzajímavější místo, ale Kalimeros crew „spolupracuje“ s Butcher’s crew a party se konala na rýžovišti u Bruntálu. Skvělá organizace, skvělé místo, skvělá atmosféra i lidi. Prostě nepopsatelná rodinná atmosféra. Tam jsem zrovna byla za barem a čepovala absintovou limonádu (smích). Tuto party dekorovali Kalimeros (viz) fotka a kluci zahráli fajnové sety.

Ale nejzajímavějším místem byla party ve Španělsku uprostřed hor, tam jsme se dostali náhodou při cestování. Pořádala ji crew z Německa, majitelem místa byl kluk, který si tam založil eko farmu. Spali jsme v jurtě a vše bylo v udržitelném duchu, a ke všemu měli podobné dekorace jako Kalimeros (smích).

Část parties se koná venku, pod širým nebem. Sama ze své zkušenosti vím, že se s tím pojí neoddiskutovatelný zásah do okolní přírody, krajiny. Jak přistupují pořadatelé, ale také návštěvníci k této problematice?

Co se tohoto týče, tak si myslím, že docela zodpovědně. Jak jsem už zmiňovala výše, po party nezůstane jediný odpad, každý účastník si nosí svůj popelníček připnutý na opasku, a nebo jsou tam instalovány popelníky z plechovek. Party se většinou konají na stejných místech, kde už proběhla nějaká domluva s majitelem a je to často v nějakém rekreačním areálu nebo na místě, kam ten zásah není nijak velký. Samozřejmě hraje se hlučně a zbytek už je na každém z nás, jak se k tomu postavíme. Myslím si, že se pořadatelé snaží omezit i počet aut a snaží se dělat nějaké preventivní kroky, jako sdílená doprava, kyvadlová atd. Respektují také zákazy rozdělování ohně apod.

Tady bych udělala odbočku od hudby směrem k tvému zájmu o ekologii, udržitelnost. Ostatně máš vystudovaný obor, který s ekologií úzce souvisí. Pověz nám o svých aktivitách víc!

No k té škole bych se moc nevyjadřovala (smích). Abych to uvedla na pravou míru, mám vystudovaný bakalářský obor geovědni a montánní turismus, nastoupila jsem pak na enviromentální inženýrství, které jsem při nástupu do nové práce vzdala a pokračovala v oboru odpadové hospodářství. Přijde mi to smysluplnější, praktičtější a hodně se to dotýká mě práce. Momentálně pracuji jako sustainability leader v IKEA Ostrava. Hodně lidí se mě ptá, co to vlastně znamená – tedy jde o udržitelný rozvoj. Ve zkratce, řeším ekologii podniku, sociální sféru (jako různé projekty spojené s neziskovými organizacemi) a marketing. Tahle práce mi dala spoustu možností a otevřela trošku očí. K ekologii tíhnu tak nějak odjakživa, ale nyní se o udržitelný život snažím ještě vice a více. Je to cesta a nic není hned. Mám ještě spoustu restů, ale vidím v tom smysl 🙂

Co je to nejmenší, co každý z nás může udělat?

Myslím si, že zajímat se a nedržet se hesla „a po mě potopa“. Plno věcí si třeba člověk neuvědomí, že dělá. Od kompostování, přes využití vody z omývání ovoce na zalévání, pěstování zelených rostlin, zeleniny, ovoce, používání plátěných tašek a frusacku (Janča mi našila super frusaky), nakupování a vaření podle seznamu, zamrazení zbytků zeleniny atd., sušení, klíčení, homemade výroba nebo DIY tvorba, sušení prádla venku a ne v sušičce, používání vlastní lahve na piti, tuhá mýdla, udržitelné dámské hygienické potřeby (smích), cesta do práce na kole, vege strava, neplýtvat jídlem a nevyhazovat, spotřebovat, co se dá (super je organizace Zachraň jídlo)…je toho hromada, co se dá omezit a jde to tak nějak přirozeně.

Je něco, co by si ty sama ráda na svém každodenním chování k přírodě změnila, ale nedaří se ti to?

Mam ještě rezervy, určitě. Řekla bych, že hlavně v kosmetice a v přípravcích na úklid, chci se zaměřit ještě více na přírodní homemade kosmetiku. Zatím si vyrábím jen mazání na tělo, octové čističe a snažím se už čtvrt roku uháčkovat houbičky na nádobí (smích), ale chtěla bych zkusit pastu na zuby, práci prášek a podobně. Kupuji teď třeba jen tuhá mýdla od Almarasoap, které krásně voní a jsou čisté přírodní. Dalším bodem je pak se zaměřit se na bezobalové nakupování. Díky covidu nemůžu na trh, který máme v Zábřehu a spousta potravin je nesmyslné balená. Takže určitě eliminovat odpady.

Dle mých tajných informací (haha) jsi zapojená do tvorby komunitní zahrady v Ostravě. Jak by si čtenářům představila princip komunitních zahrady?

No…nechci ještě vynášet informace. Ale v rámci mě práce jsme si usmysleli, že by bylo fajn mít vedle IKEA zahrádku a tak na ni teď pracujeme (mám k sobě fajn lidi, kteří jsou nadšenci a určitě mají více zkušeností než já )😄. Když se to nepovede, budu o hlavu kratší, jelikož to mám tak nějak na starost. Takže se nechte překvapit. Ale můžu prozradit, že chceme využít zbytkový materiál z provozu IKEA, mít hmyzí hotel, motýli louku, bylinky atd. Je to tedy všechno zatím v procesu plánování, není to ještě oficiální informace a úplně schválené (může se stát, že dostaneme červenou), ale doufám, že se to povede.

Jsou nějaká další témata, krom ekologie, kterým se aktivně věnuješ?

Přemýšlím, momentálně se můj život dost omezil na práci, protože mě to baví i ve mém volném čase a věnují se tomu. Hodně třeba spolupracuji s neziskovkama, darujeme do potravinových bank jídlo nebo podporujeme Armádu spásy, v práci dělám různé sbírky na zvířata, swapy (pozn. Blanka – vzájemná výměna věcí, např. oblečení, nábytku apod.), spolupráce s centrem cirkulární mody v Ostravě a hodně mě baví spolupráce s Mental Café, kam chodím i mimo práci na výbornou kávu a netradiční baristé mě vždycky nabíjí pozitivní energii. Takže i když je to zase napojeno částečně na práci, tak se hodně orientuji na sociální sféru a snažím se pomáhat, propojovat a šířit a doma dost kutím (smích).

Pojďme zpět k hudbě. Dozvěděla jsem se, že máš vlastní hudební projekt. O co se jedná? A budeme mít možnost tě slyšet naživo?

Haha, no mám v plánu oprášit příčnou flétnu, zakoupit mikrofon a efekty. Ale vůbec tomu nerozumím (smích) a jamuju zatím tak nějak doma sem tam s kamarády. Uvidíme, co z toho bude, anebo nebude. Ráda bych vytvořila nějaký dubový projekt.

Co je pro tebe inspirací při tvorbě hudby?

Co mě inspiruje? To je asi těžká otázka. Inspirují mě lidi, co umí hrát a hudbě rozumí. Chtěla bych to pak taky umět, a tak se o to snažím a zajímám a přizpůsobuji to pak svému hudebnímu vkusu.

Jsi také dlouholetou členkou kolektivu Futry. Na co se těšíš nejvíc, až se klub znovu otevře?

A mrzí mě, že momentálně ne příliš aktivní. Těším se na všechny tváře a hudbu. Hodně mi chybí koncerty, asi tak jako všem. Ráda bych vymyslela něco, čím bych taky mohla Futře přispět, ať už nějaký swap nebo čímkoliv udržitelným.

A jak už to u těchto rozhovorů bývá, ani tobě se nevyhne otázka ohledně doby kovidí. Co ti pomáhá celou situaci zvládat?

U mě je to 100% práce, každý den udělám jeden dobrý skutek, aniž bych chtěla. Prostě to je mou náplní a asi i posláním, to mě drží hodně nad vodou. Jinak jsou to stále výlety do přírody a doma furt něco upravují nebo vyrábím. Unaveni jsme z toho všichni, ale myslím, že se pořád máme dobře a nic nám v podstatě nechybí. Máme pořád jídlo, infrastrukturu, sítě a dalších plno moznosti…

Máš nějaké hudební/filmové/knižní apod. tipy, které bys čtenářům a čtenářkám doporučila pro přečkání doby kovidí?

Hodně čtu knížky o komunitních zahradách. Ale jinak vede z literatury Karin Lednická a její Šikmý kostel, protože se mě to tak nějak dotýká. Děda byl báňský záchranář a posthornickou krajinu nejen díky studiu na VŠ dobře znám. Z hudby teď hodně poslouchám techno, tak kdo ví, jestli ze mě ještě na stará kolena nebude technařka. A co se týče filmů…dávám teď přednost spíš dokumentům s ekologickými tématy. Na Netflixu jich teď najdete spoustu, například Kiss the ground – dle mého se na to často zapomíná, že půda je jedním z nejcennějších zdrojů, které máme.).

A poslední otázka: Radši naklíčené mungo nebo naklíčená zelená čočka?

Překvapivě to je ředkvička. Klíčení je radost!