„Krom pohody je festival ve znamení slušnosti a ohleduplnosti, platí to i pro všechny pořadatele, barmany, kavárníky. Mimochodem, znáte chlapa, který si zaplatí vstup, aby podpořil akci, pak oba dny sedí a pracuje mimo koncertní prostory, nahoře u vstupného? Je to kovaný Futrák a říkají mu Sir.“ (Richard Kutěj, Tolerance, svoboda a láska k hudbě. Zimnichaak., Fullmoon Zine 31.1.2018
Když jsem si tahle slova přečetla poprvé, uvědomila jsem si, jak moc je pro chod klubu i spolku Futra Sir důležitý. Ne že bych si někdy myslela, že důležitý není, ale vlastně to člověk bere jako samozřejmost – Sir tu je, byl a bude. Ale ona to samozřejmost není. Sir je jedním z těch lidí, kteří možná nejdou tolik vidět, ale jsou zásadní pro chod celku.
Dnes vám tedy přinášíme rozhovor se Sirem.
- Ahoj Sire! Patříš k nejstarším členům Futry, jsi s ní těsně spojený v podstatě od samého začátku. Představ se prosím čtenářům a pověz nám něco o sobě! Mě by například zajímalo, kdy a proč se ti začalo říkat Sir a jaké byly začátky Futry?
AHOJ všem! Jsem před zhruba pětačtyřiceti lety v Havířově narozený srdcem Orlovák. 🙂
Mám za sebou třicetiletou praxi práce s dětmi a mládeží, kterou jsem započal už jako nezletilý, asi třináctiletý, v turistických oddílech mládeže a ve stejný čas i ve skautu.
Stal jsem se i členem Rady dětí a mládeže KČT oblasti Slezsko, kde bylo mojí dobrovolnickou prací mimo jiné dávat dohromady lidi z různých i ideově protichůdných organizací. Například jsem zařizoval, aby na Uzlařské regatě soutěžili spolu pionýři a skauti apod. (devadesátá léta).
V roce 1992 na letním táboře s TOM 2605 Tuláci jsme s kolegou Stopařem tahali těžké kovové konvice s vodou a závodili mezi sebou o to, kdo bude rychlejší. Říkali jsme si u toho z legrace sire sem, sire tam, voda se sama nepřinese. A já si už toto oslovení nechal jako novou přezdívku. Vedle vedení oddílů jsem ještě stíhal s kamarády opravovat Nový hrad u Adamova v okrese Blansko, kde jsem byl v červenci 1993 pasován na rytíře, doslova svobodného pána hradu Nového, k čemuž jsem pak prací do přídomku přidal i tři další, státní hrady. Plným titulem jsem tedy Sir Robert Kovarik, svobodný pán hradu Nového, z Helfštýna, Hukvald a Starého Jičína. Ale jsem v klidu, vím, že od roku 1918 tituly šlechtické a církevní u nás neplatí. 🙂
Do Futry jsem zpočátku chodil na pařby kamarádů. Moc se mi tam líbilo, a tak jsem se 16. 3. 1999 stal členem tehdy občanského sdružení Futra. Vtipné je, že jsme tehdy nevybírali žádné členské příspěvky. J V roce 2000 jsem se stal druhým správcem klubu, a vydržel jím být až do roku 2004, kdy jsem po desetiměsíční nemocenské získal tehdy plný invalidní důchod, a to na svoji spastickou paraparézu obou dolních končetin při roztroušené mozkomíšní skleróze. Pak jsem zhruba 4 roky skoro ani nechodil, bylo mi hodně blbě, ale přátelé chodili k nám domů; co jsem nezvládal fyzicky, řešil jsem formou podnětů alespoň myšlenkově a po telefonu. Vymysleli jsme společně projekt Informačního centra pro mládež YMCA Orlová. Já sehnal tomuto centru umístění v DKMO. Nějakou dobu jsem vypomáhal jako dobrovolník. Byl jsem upozorněn, že za to, co dělám, mohu i při plném invalidním důchodu pobírat plat. Zpočátku jsem se bránil, pak jsem si ale uvědomil, že podporuji řadu neziskovek a že ty peníze těmto organizacím mohu takto výrazně navýšit. Tak jsem tu práci vzal a dodnes v ní jsem, jen jsme se změnili v Kůlcentrum YMCA Orlová. 🙂
- Je nějaký koncert ještě ve starém prostoru, na který fakt rád vzpomínáš?
Těch koncertů by asi bylo víc, vzpomínám na za 17 minut vyprodaný koncert Jarka Nohavici, na Psí Vojáky a na to, že jsem musel slíbit, že návštěvníci tohoto koncertu nezdemolují kulturák apod. Oba Theppeningy v Letňáku byly taky úžasná zkušenost! Ve staré Futře se mi moc líbily folkové koncerty, jazzové akce, ale mám také rád metal a příbuzné „žánry“. Mám také doživotně nahluchlé pravé ucho jako „dáreček“ za 316 hodin zkoušek metalových kapel a kapely romského etnika, kteřížto lidé u nás, ve staré Futře, zkoušeli. K neopakovatelným akcím patřily i poslechy. V hlavě mi zůstala vzpomínka na poslechový večer kapely System Of A Down a na něm nezvykle vysoké množství platících posluchačů, kteří většinou rádi zaplatili těch symbolických 30 kaček a užívali si tuto pařbu do pozdních hodin! 🙂
Nemohu ale také nevzpomenout své řádění taneční, mé tehdejší taneční partnerky by mohly vyprávět, jak dlouhými vlasy zametaly celou Futru za zvuků soundtracku k filmu Pulp Fiction, nebo za zvuků CD kompilace Latino Carneval a The best of Gipsy Kings, dále kapel The Doors, Nirvana atd.
A super akce byly také festivaly Orlovský špagát, Futrafest a Orlovské jeviště!!!
- Jsi velký milovník vodních dýmek. Na kterou příchuť nedáš dopustit a proč?
Má nejoblíbenější kombinace byla bezesporu Earl Gray od El Shahrazad. Tato směs zatím nebyla u mě překonána. Snoubila totiž chuť i vůně mých tolik milovaných čajoven! 🙂
Hodně dobré byly i originální Margharita od téže dnes již neexistující části konsorcia El Nakhla, nebo námi po domácku namíchaná kombinace tabáků sherry & lemon. Na svatbě Marka a Lucky jsem ve stanu vykouřil po sobě 9 dvouhodinových vodáren po sobě, ale to už bych dnes asi nedal!
- Co vlastně dělá Sir ve volném čase, když zrovna není ve Futře?
Sir ve volném čase dělá spousty věcí, ale hlavně se nikdy nenudil a nenudí se ani teď!
Promýšlím věci související s financováním neziskového sektoru, církvemi počínaje, přes YMCA v ČR a YMCA Orlová, spolek Setkávání Travná až po Český svaz bojovníků za svobodu Orlová; občasné psaní článků do různých médií, podporování ekologických, lidskoprávních a podobných nevládních neziskových organizací, pravidelné odesílání DMS apod.
Rád poslouchám hudbu – v práci z YouTube, doma hlavně ČRo Olomouc, ČRo Ostrava a soukromé polské křesťanské Radio Em. Na bednu koukám jen zřídka, tam si vybírám jen skvosty v podobně stokrát viděných Hříšných lidí města pražského apod. Nepohrdnu Smrtonosnou pastí 1 a 2 nebo filmy z gangsterského prostředí a parodiemi typu Pulp Fiction nebo Kill Bill…
- Ve Futře patříš k našim hlavním „prodejcům vstupenek“. Jsi tím, kdo návštěvníky koncertů vítá jako první. A zároveň jsi tím, kdo pomáhá udržovat klid v okolí Futry, hlavně přede dveřmi. Protože přeci jen chceme mít dobré vztahy se sousedy a chápeme, že chtějí třeba spát 😊. Je něco, co tě na návštěvnících fakt štve? Co tě naopak potěší?
Vybíráním vstupného nebo jeho kontrolováním se zabývám v mnoha organizacích už od svých 16 let. Návštěvníci akcí většinou respektují, co se jim s Mirkem Sedláčkem a řadou dalších snažíme sdělit. Snažíme se jim vysvětlovat, že se přímo před dveřmi nekouří, posíláme je do parčíku; občas jeden z nás vybíhá, nebo posílá někoho z klubáků, abychom uklidňovali horké a řvoucí hlavy. Když to ale situace vyžaduje, posílám pro někoho z klubu, aby to venku řešil. 🙂
Není dobré býti u výběru vstupného člověku samotnému! Proto si k sobě beru i svoji přítelkyni Lenku, nebo kohokoli, kdo je schopen na chvíli zaskočit, když musím na WC.
Vždy mě potěší, když naši firmu, tedy Klub Futra někdo chválí nebo když nám návštěvníci klubu dávají třeba i drobné dary na naši činnost. Ono hlavně platí, že spokojený návštěvník, posluchač nebo divák se vrací, a ne sám! Na tom bychom měli dál stavět, ale to už všichni dobře víme. 🙂
- Na co se po covidí pauze ve Futře nejvíce těšíš?
Těším se na vodní dýmku, dobrou kávu a nějakou pohodovou akci, kde mi bude ctí být mezi Vámi, mými přáteli a kamarády! A mám k smrti rád červený Tonic! 🙂
- Když jsme u toho covidu, co ti pomáhalo nejvíce situace zvládat?
Pandemii zvládat mi určitě pomáhaly i pomáhají procházky na čerstvém vzduchu, rande s Lenkou, někdy telefonní hovory s několika nejbližšími. A taky to, že se člověk musí pořád na něco těšit!
- A poslední otázka – dal by sis radši dýmku s hroznovým tabákem, anebo víno (tekuté 😊)?
Mám stejně rád oboje, jen tyto komodity svého zájmu nemíchám! J Dýmku s hroznem bych podle možnosti promíchal ještě s nějakým/i tabákem/ky. 🙂
Vína mám rád spíše suchá a určitě víc bílá. Můj top je Rulandské bílé z jihu Moravy. Nemám ale rád Chardonnay, to podle mého soudu k nám do republiky nepatří! 🙂
Mám také rád skotskou Whisky v kvalitě single malt!
Z čajů určitě nepohrdnu Darjeeligem, nejraději mám Thurbo.
Z kávy určitě preferuji Arabicu, nejlépe z našeho Fair Trade obchůdku!
Ze srdce Sir Robert Kovarik
