November Might Be Fine

Další rozhovor, tentokrát se členy kapely November Might Be Fine, kterou jste mohli několikrát vidět také ve Futře.

1. Ahoj! Můžete nám ve stručnosti popsat, jaká je teď situace v Polsku?

Bartosz: Stručně mohu říci, že se aktuálně nad naší zemí stahují černá mračna. Naneštěstí ke všemu mračna velmi nechutné příchutě. Podle mého názoru celková situace rozhodně zdaleka není dobrá a kontrolovaná. Na každé úrovni administrativních jednotek. Polská vláda kráčející nacionalistickou cestou přijala či stále přijímá několik nezodpovědných, kontroverzních rozhodnutí, která jsou pro občany skutečně obtížné srozumitelná nebo dokonce nebezpečná. V současné době jsme v částečném lockdownu, jsou zde určitá povinná omezení související s cestováním, vycházením apod. To je normální, zdá se, že neexistuje aktuálně lepší cesta k omezení šíření viru. Ale nejhorší je, že se nemůžeme cítit na 100 % bezpečně na místě, které je chaoticky vedeno skupinou lidí zajímajících se více o vlastní polické zájmy a udržení si vedoucích pozicích než o udržení míru mezi lidmi v zemi, více než o zajištění jejich svobody a budoucnosti.

Mateusz: Řekl bych, že je to naprd, ale vcelku stabilizované. Samozřejmě, jsme stále atakování negativními zprávami, covidovými statistikami, mírou úmrtnosti, denním počet testovaných apod. Ale aby bych upřímný – i ti nejsilnější vojáci by se tomuto bombardování ze strany hromadných sdělovacích prostředků okamžitě podvolili. Takže si myslím, že jsem v této realitě vlastně už žili.

2. Jak všechny tyto změny ovlivnili možnosti dělat koncerty, akce, zkoušet s vašimi kapelami?

Bartosz: Coronavirus změnil vše – všechny kulturní akce jsou zrušeny anebo odloženy, protože v průběhu lockdownu není možné, abychom se setkávali s dalšími lidmi ve skupinách větších než několik osob (právě teď je maximem pět lidí). V létě bylo možné hrát pro omezené publikum, anebo vystupovat na venkovních akcích. Jako kapela se cítíme nejlépe v malých klubech, kde máme možnost cítit bližší zpětnou vazbu od publika. Z toho důvodu jsme se na začátku roku 2020 rozhodli soustředit hlavně na tvorbu nového alba a zrušili jsme několik již naplánovaných koncertů. Zkoušení je možné, máme jen tři členy, takže naše běžné zkoušky nejsou oficiálně zakázány. Ale museli jsme odložit vydání našeho druhého alba na rok 2021, jelikož nebylo možné spojit vydání s turné.

Mateusz: Sakra, všechno se změnilo. Nemůžeme nikde hrát, ale také nemůžu vidět naživo své oblíbené umělce, jedním z příkladů byla poslední show starých dobrých KAT & Romana Kostrzewského. Moc jsem se na to těšil, ale bylo to zrušeno stejně jako mnoho dalších akcí. Začíná to být trochu nudné, nejprve narůstá nějaká pozitivní energie, je možné něco zorganizovat a zdá se, že je možné nastartovat malou část normality. Ale pak se všechno utne z „důvodů, které nelze přičíst organizátorovi“. Smutné.

3. Co vám pomáhá situaci zvládnout, nezbláznit se z toho všeho?

Bartosz: Já osobně se snažím být každý den tak blízko muziky, jak jen to jde. Můj vztah s hudbou byl vždycky faktorem, který mi pomáhal udržet tělo a mysl ve stabilní kondici. Takže nyní objevuji novou hudbu intenzivněji než v předchozích letech, nahrávám si spoustu nápadů, pracuji s November might be fine a mými dalšími dvěma vedlejšími projekty. Kromě toho se snažím hodně komunikovat s přáteli, zůstáváme v blízkém kontaktu s těmi nejlepšími. Hodně času trávím venku, miluju cyklistiku, běhání, vaření, jógu a meditaci, a to mi vše mi také hodně pomáhá.

Mateusz: Zdravý rozum, osobní taktický přístup k současné situaci, nepodlehnout negativnímu tlaku vrstevníků. Také musím pokračovat ve svém restauračním podnikání, takže musím být odolný, ačkoliv celý obor je tvrdě zasažen anti-COVID omezeními.

Iwo: Mě nejvíce pomohlo vytvořit si denní rutinu složenou ze cvičení a aktivity. Jakmile jsem si vytvořil celodenní plán, bylo jednodušší zůstat vyrovnaný, a to i v době izolace či nedostatku pracovních možností. Naštěstí také mohu říci, že co se týče mého hudebního rozvoje, je to docela produktivní období.

4. Jaké zajímavé projekty (livestreamy, webové stránky, cokoliv kreativního) byste čtenářům a čtenářkám doporučili?

Bartosz: Jsou zde nějaké live-stream iniciativy, online konference, umělecká hnutí apod. Po rezignaci některých novinářů a moderátorů vzniklo také několik nezávislých online-rozhlasových hnutí (odešli z veřejnoprávního polského rozhlasu poté, co vláda významně změnila jeho profilaci a začala jej používat jako „nástroj propagandy“), což je pro mě velmi pozitivní. Jsem také nadšen prací mých přátel z youtubového kanálu WherePostRockDwells (https://www.youtube.com/user/Nemron28) a kapely Transmission Zero (Transmission Zero)– nedávno vytvořili nejobsáhlejší encyklopedii post-rockových kapel, včetně specializovaného rádia. Vřele doporučuju. Dostupné zde: www.post-pedia.com.

Iwo: Skutečně na mě udělalo dojem, jak se všechny kulturní instituce, některé kapely a festivalové organizace efektivně přizpůsobili nové situaci. Můžeme to vidět na příkladu Ars Camerilas (https://arscameralisfestiwal.pl/), Tauron Nowa Muzyka (http://festiwalnowamuzyka.pl/en/) či na individuálních iniciativách konkrétních hudebníků a hudebnic. Já osobně doporučuji především filmové festivaly, které změnily svou formu v online událost.V Polsku odvádí skvělou práci také Tak Brzmi Miasto (https://takbrzmimiasto.pl/), uspořádali online konferenci a live-streamové koncerty. V hudebním žánru post-rocku je zajímavou iniciativou „Post-poned“ série online koncertů (dostupné na youtube, hledej pod „postponedseries“ na kanálu WherePostRockDwells).

Yohann (ex Ed Warner)

Ahoj Yohane! Mohl bys nám říct víc o situaci ve Franci? Jak se změnila možnost organizovat koncerty a zkoušet s tvými kapelami/projekty?

Francii zasáhla druhá vlna, takže jsme zase zamčení… Vláda lidem řekla: „Musíte chodit do práce!“, ale otevřené zůstaly jen nezbytné podniky, všichni ostatní museli zavřít (bary, restaurace, knihovny a samozřejmě místa, kde se konaly koncerty). Je to v podstatě smrt francouzské kultury. Všichni ti, kdo pracovali ve „světe spektáklu/akcí“ – bedňáci, osvětlovači, hudebníci, jsou momentálně bez práce a stát jim ani nedává peníze. Nezávislá knihkupectví musela zavřít, ale Amazon nadále prodává knihy. Francouzská vláda říká: „Chceme zachránit kulturu!“, ale kultura je pro ně opera a populární kinematografie, kde se utrácí miliony eur za špatné filmy. Ta skutečná kultura jako nezávislá hudba a kinematografie umírá… Ve skutečnosti se situací moc neválčím, ale kdyby vás to zajímalo, píšu post-apokalyptickou knihu. Doufám, že jednoho dne vyjde. Napsat knihu zabere spoustu času. A také, když kapela Ed Warner ukončila svou činnost, nepřestal jsem zpívat – byl jsem pozván Burning Heads, nejlepší francouzskou punkrockovou kapelou, abych zpíval na jejich albu coverů. A zpívám v coveru od Dag Nasty! Tak doufám, že jsem odpověděl na všechny otázky. Buďte opatrní a zůstaňte v bezpečí!

burningheads.bandcamp.com/album/under-their-influence

Zintær

zintaer.bandcamp.com

1. Ahoj! Mohl bys ve stručnosti popsat situaci u vás?

Neviem či je momentálna situácia tu nejako špeciálne iná ako inde. Oproti prvej vlne moje deti stále chodia do školy/škôlky a ja chodím do práce, aj keď máme od šéfov nariadený home-office, dostal som výnimku a sedím v práci sám a trochu si to aj užívam. Moja práca je špecifická tým, že ma vkuse niekto vyrušuje, tak aspoň teraz mám čas sa viac sústrediť. Občas pri rannom vstávaní si vravím, že bolo by fajn si doma poležať a neponáhľať sa nikam, ale potom si veľmi rýchlo spomeniem na prvú vlnu ako sme boli doma zavretí, a aj keď aj to malo svoje čaro (pokiaľ je čo do huby), tak som šťastný, že môžeme chodiť do svojich kolektívov, aj keď sa samozrejme o celú svoju rodinu veľmi bojím.

2. Jak se změnila situace ohledně možnosti pořádat, navštěvovat akce a zkoušet se svými projekty?

Žiadne gigs nateraz. Veľmi ale naozaj veľmi sa teším, že som so svojim noisovým projektom počas poklesu pandémie mohol vystúpiť na troch úžasných akciách Hradby samoty, KRAA! festival a Megashit forever fest. Už viac ako rok spievam v kapele NIČITEĽ a na Megashite sme si v tejto zostave dali premiéru, ktorá tuším dopadla dobre. Takže leto bolo ozaj osviežujúce. No a teraz sa môžem zase po nociach hrať s krabičkami, prípadne dumať nad básničkami/textami atď. čo vlastne robím či máme zaracha či nie. Za Ničiteľmi dochádzam do Spišskej novej Vsi, tak uvidíme ako sa budeme vídať počas lockdownu. Kapelu to určite neohrozí. Pokiaľ nebude vyslovený zákaz vychádzania, čo momentálne je, tak za chlapcami zabehnem hneď ako sa bude dať.

3. Co ti pomáhá zvládat situaci?

To je trochu ťažká otázka. Už osem rokov som otec, a teda skoro nikam moc extra pravidelne nechodím. Som zvyknutý byť doma. Dochádzanie na skúšky za Ničiteľmi do SNV a tých zopár vystúpení, ktoré som mal sú pre mňa asi najväčšie kultúrne udalosti v mojom poslednom/ostatnom životnom období. Kultúre som sa ale nevyhýbal, na koncerty som chodieval. Nie na všetko, to by asi ani nešlo, dokonca ani nie na väčšinu, ale chodieval som. Niekedy bolo tých akcií toľko, že človek občas aj na niektorú zabudol. To vnímam ako obdobie kultúrneho blahobytu a naozaj pevne verím, že sa tá doba ešte vráti. Viem si predstaviť to utrpenie pre niekoho, kto bol zvyknutý byť stále niekde vonku. To musí byť ťažké. Uvedomujem si aké ťažké to musia mať prevádzkovatelia klubov, galérií, kaviarní, atď. Prosím vydržte nejako. Neviem ako. Ako to zmysluplne prežiť? Najjednoduchšia (na podmienky) tvorivá aktivita je písanie alebo kreslenie. Dokonca si myslím, že písanie je ešte jednoduchšia, lebo nevyžaduje skoro žiadne extra potreby a dá sa vlastne robiť aj bez písania iba tak, že si človek tie myšlienky iba zapamätá a zapíše iba tie najlepšie. Stačí iba kukať do blba a byť ticho. Potom keď sa dá je dobre si ísť zabehať, na to človek tiež nič extra nepotrebuje. Keď sa nedá, môže len tak podskakovať z nohy na nohu pri dobrej hudbe. Dá sa napríklad popočúvať všetky staré platne. Štrikovať, vyšívať, maľovať,…. Počas minulej karantény som sa trochu niečo naučil zahrať na klavíri, počas dištančnej výuky mojej dcéry Esterky, čo ma asi zase čoskoro čaká zase. Keď pozerám ako sa na mňa mračí basgitara v kúte, tak asi aj ju vezmem do tanca čoskoro.

4. Doporučil bys čtenářům nějaké zajímavé projekty?

Okrem práce, zabávania (a vychovávania) detí, spravovania domácnosti a trocha tej hlukovo-hudobno-literárnej tvorby mi na nič iné čas neostáva. Fakt občas kuknem nejaký film, ale aj to tak, že jeden film pozerám aj dva týždne. Takže neviem. Keď vám bude smutno, zavolajte rodičom. Tí zvyknú človeka povzbudiť, naladiť a zdvihnúť otáčky trochu (v dobrom samozrejme).

Lucijan (It´s everyone else)

itseveryoneelse.bandcamp.com

1. Mohli byste stručně popsat situaci ve městě/státě, kde žijete?

Od roku 2015 žijeme v Lipsku a aktuálně (12.10.2020) jsme uprostřed druhé koronavirové vlny. Díky brzkému lockdownu, nedošlo ke skutečně velké krizi s mnoha případy, situace byla poměrně rychle pod kontrolou. Na začátku léta klesla čísla nových pozitivních případů za den k nule, ale nyní, po prázdninách, se počet nových případů zvyšuje. Roušky jsou povinné ve všech venkovních veřejných prostorech, ale už neplatí tak velká omezení jako během března, dubna, května.

2. Jak se změnila možnost dělat koncerty, pořádat akce, mít zkoušky s kapelami/projekty?

Koncerty se v podstatě vůbec nedějí, a především malé kluby/místa bez venkovního prostoru jsou v podstatě od března zavřené, ačkoliv umělecké galerie jsou otevřené. Pár akcí proběhlo, ale zdaleka ne tolik, kolik dříve. Už rok jsme nehráli na žádném koncertě, a ačkoliv jsme plánovali krátkou pauzu od hraní, abychom mohli pracovat na novém albu, určitě pociťujeme následky toho, jak pandemie zásadně ovlivňuje naše plány ohledně vydávání nové hudby či plánování koncertů. Takže nikam nespěcháme a snažíme se přizpůsobit situaci, jak jen je to možné.

3. Co vám pomáhá při zvládání situace, být stále kreativní?

I bez toho, aniž by kolem nás zuřila apokalypsa, je to těžký boj, zvláště pokud jsi samostatně výdělečně činný kreativec. Oba jsme byli dost těžce zasaženi nějakými osobními problémy a obavami o zdraví rodiny ještě před pandemií, takže to vypadalo jako nekonečná řada špatných zpráv. Stále pracujeme na nové hudbě, já (Lucijan) pracuji na svém uměním pro

nadcházející výstavy, které však pořád mohou být díky covidu zrušeny. Pika píše novou knihu.

Ale pomáhají také malé věci, jako jít na procházku, cvičit, prostě udržovat tělo v kondici. A taky samozřejmě mluvit s kamarády o celém tom blázinci kolem.

Skutečně žijeme momentálně v divné době a udržet si zdraví, především mentální, může být výzvou, a chtěli bychom říci, že vyhledat pomoc ve chvíli, kdy se cítíte být v depresi, nebo máte úzkosti není projevem slabosti, a mělo by se to brát velmi vážně.

4. Jsou nějaké zajímavé projekty, které byste čtenářům doporučili?

V prvé řadě bychom doporučili Mikoriza (https://mikoriza.bandcamp.com), což je zvukový projekt od Piky, která spojila své síly s Ninou Hlebec. Právě vydaly první skladbu nazvanou „800“, která je ódou na přátelství, symbiózu a vzdálenost.

Oba jsme také cinefilové a to, co vytváříme, je velmi ovlivněno filmy – webová stránka mubi.com je uměleckou alternativou k běžnějším streamovacím službám – takže pár doporučení: A Decent Woman, Toni Erdmann, Capernaum, Styx, My Last Year as a Loser, Bacurau.

Snažíme se také zaměstnat naše mozky hraním videoher, především adventur a logických her, takže pokud jsi také fanouškem/fanynkou, doporučujeme především Baba Is You, Stephen’s Sausage Roll, Procession to Calvary and Creaks (od Amanita Design, kterou budou čeští čtenáři znát).

Ale především, doporučujeme být solidární s těmi, kteří byli pandemii zasaženi skutečně tvrdě. Nakupujte merch od kapel, na jejichž koncert byste si za běžných okolností zašli, podporujte malé lokální podniky, zůstaňte informováni a kontrolujte své zdroje. Pokud můžete, zajímejte se také dále o případy a nespravedlnosti, které byly zastíněny krizí Covid-19, jako jsou například dopady „pevnosti Evropa“ na lidi prchající před válkou a chudobou (zde je dobrý zdroj aktuálních informací: https://medium.com/@AreYouSyrious).

Tsunami Nagasaki (badXmouth, Beaver Fever)

BadXmouth

1. Mohla by si nám ve stručnosti popsat, jaká je koronavirová situace ve tvé zemi/městě?

V Edmontonu, (Alberta, Kanada) počáteční koronavirový lock-down zahrnoval uzavření všeho krom nemocnic/pohotovostí, obchodů s potravinami a benzinových stanic. Policie vymáhá dodržování distančních opatření, mimo jiné zastavuje vozidla a dává pokuty v případě, že posádka nežije ve stejném bytě či monitorují dodržování odstupu v obchodech s potravinami. Od 1. srpna je povinnost nosit roušky všude na veřejnosti, včetně výletů do hor či parků.

2. Jak se změnila možnost organizovat koncerty a zkoušet s tvými kapelami/projekty?

Koncerty a zkoušky jsou prozatím pozastaveny, policie může přijít také na soukromou party a rozdat pokuty, pokud je tam příliš mnoho lidí. Když lock-down začal, bylo nám doporučováno nezvat si domů žádné hosty. S mojí kapelou badxmouth (badxmouthgrind.bandcamp.com), která sídlí v Portlandu (Oregon, USA), zkoušíme nahrát nové album, ale museli jsme přejít z „osobního“ nahrávání na nahrávání „digitální“, protože hranice mezi Kanadou a USA jsou stále uzavřeny.

3. Co ti pomáhá při zvládání téhle situace?

Zvládnout situaci mi pomáhá především to, že jsem začala se svým sólovým projektem Beaver Ferver. Takže všechen ten čas a svou energii mohu využít k soustředění se na tvorbu. Řekla jsem si, že když nemůže být moje kapela se mnou, mohu být svou vlastní kapelou. Také pomáhá trávit hodiny video-chatováním s místními i zahraničními přáteli, kteří se také potýkají s pocity izolace.

4. Našla jsi nějaké zajímavé projekty, které bys čtenářům doporučila? Doporučuju podpořit kohokoliv, kdo dělá live-streamy, ať už koncerty nebo jamování – snaží se tvořit a dostat se z této situace. A zde je odkaz na můj sólový projekt – https://beaver-fever.bandcamp.com/release