Arnošt Vzdor

Další rozhovor jsme zrealizovali s Arnoštem, známým to organizátorem skvělého festivalu Vzdor fest

1. Ahoj, Arnošte! Zkus se čtenářům představit, kdo je Arnošt?

Ahoj, no Arnošt je takový blázen z Mořkova, co si umanul, že si bude ničit život pořádáním festivalu. Abych na něj něco prásknul, tak ve skutečnosti se nejmenuje Arnošt, ale je to úplně obyčejný Jenda! Tak a je to venku!

Jinak co se týče zálib, tak se to točí převážně kolem muziky – koncerty, sbírání desek, dále to jsou knihy, chození do přírody, lesa… Mám kočku a kocoura. Je mi 33 let a dělám v Tymphany, dříve Bang Olufsen v Kopřivnici. To snad na úvod stačí.

2. Čím jsi chtěl být, když jsi byl dítětem?

Vyrůstal jsem u lesa a odmala jsem měl silný vztah ke zvířatům, takže jsem si přál dělat se zvířaty. Což se mi celkem splnilo (zdravím kolegy/-ně, hehe), ale představoval jsem si to jinak. Taky jsem rád jezdil vlakem, a to jsem zase pro změnu chtěl být průvodčím. No a moje teta dělala v knihovně, a to mě zaujalo natolik, že jsem potom šel na knihovnickou školu. Kvůli jednomu průseru mě však ze školy vyhodili, takže žádné splněné sny se nekonaly.

3. A měl jsi nějakého superhrdinu, jehož super vlastnost bys chtěl mít i dneska?

Ty jo, já na ty superhrdiny nikdy nějak nebyl… Ale jako malý jsem žral želvy ninja. To jejich bojové umění by se hodilo na nácky, hehe.

4. Pamatuješ si na svůj první koncert? Kde to bylo a co tam hrálo?

Bylo to v Mořkově. Kámoš Petkis tam dělal Panely fest. Tato akce měla víc ročníků a vystřídala se tam celá řada kapel převážně z toho alternativnějšího soudku řekněme. Našly se tam mezi nimi i nějaké punkové. Mám ty ročníky ale pomíchané a nevzpomenu si na všechny kapely, které na tom mém prvním koncertě hrály. Určitě tam ale byla Petkisova kapela Sardinky v komatě.

5. Jaké to vlastně je být punkáčem v Mořkově?

Fajne! Život na dědině je nejvíc D.I.Y.

No abych to vzal zeširoka… když jsem objevoval punk, tak nás tu byla silná generace plus tu byla i starší generace, například již zmíněný Petkis. Nebyl problém se sebrat a jet hromadně vlakem na koncert. Postupně však lidi zlenivěli a teď už jezdím většinou sám. Někdy se ale stane, že se nás sebere větší množství a pak to tak většinou podle toho vypadá! V těch počátcích se dělaly celkem často i akce. Dokonce tu byl i prázdný barák bývalé moštárny, kde se většinou chodilo kalit, ale třeba Veto zde odehrálo svůj první koncert ještě s Ivetou za mikrákem a s Petrem na bicí. Původně jsem chtěl dělat Vzdor právě v Mořkově a první ročník se tu taky uskutečnil, ale pak si starostka umanula, že toto tady teda nebude! A nebylo no… Dlouho se tu pak nic nedělo, ale z Valmezu se přistěhoval Žabák a už kujem pikle, jak to tu oživit. Chtělo by to ještě nějaké mladé, ale to asi všude.

Každopádně Hanka z Gattacy pochází z Mořkova, a to samé Goldy – kytarista Kultra!

6. Jak bys popsal VzdorFest?

Vzdor je D.I.Y. punkový festival. Původním záměrem bylo, aby název festivalu obsahoval to, co beru jako podstatu punku. Tím je i dané, jaké kapely na festu budou hrát. Nějaké apolitické kapely zpívající o punku, sexu a pivu, a pokud půjdeme do extrému, tak náckovské kapely, zde nemají místo. Kapely nemusí být nějak přímočaře politické, ale nějaký ten náznak vzdoru by měl být v jejich tvorbě patrný.

7. Kdy tě napadlo organizovat festival? A co tě k tomu vedlo?

Vzniklo to z nápadu udělat koncert pro kapelu Tabula rasa z Děčína. Právě z toho důvodu, že jsou z Děčína, se tady moc často neukázaly. Řekl jsem si, že nejjednodušším způsobem, jak zajít na jejich koncert, je udělat jim ten koncert. Když jsem pak přemýšlel, koho k nim, tak těch kapel se sešlo tolik, že jsem se rozhodl udělat festival. Paradoxně Tabula rasa nikdy na Vzdoru nevystoupila. Asi tak dva týdny před festem hráli v Praze Tragedy. Vypravil jsem se tam a potkal se s Kafkou – bubenicí Tabuly rasy. Dali jsme panáka a že mrknem na Tragedy. Vecpali jsme se dopředu a po chvilce jsem se otočil a viděl jsem, jak se Kafka drží za hlavu a poté už zmizela úplně. Nějaký skokan z pódia ji praštil a způsobil zlomeninu nadočnicového oblouku myslím… Kvůli tomu nakonec musely holky účast na Vzdoru zrušit, ale přijely s Cácorami a během jejich vystoupení oznámily, že se Tabula rasa rozpadla. Takže kapela, díky které vznikl Vzdor fest, na něm nikdy nevystoupila.

Jinak něco dělat bylo v úmyslu už dřív, ale dokopal jsem se k tomu až se Vzdorem.

8. Jak ses dostal ke spolupráci s Bartošovickou záchrannou stanicí?

No nemám to k nim daleko, takže jsem o jejich existenci věděl. Vždycky mi byly blízké benefiční akce, a když bylo rozhodnuto, že budu dělat festival, přemýšlel jsem, kam směřovat výtěžek. Činnost záchranné stanice mi byla sympatická, tak jsem se rozhodl pro ně. Chtěl jsem to vlastně původně střídat rok co rok. Další rok měl být benefiční na Vraha. Vrah nakonec skončil před prvním Vzdorem a už to zůstalo jen u těch Bartošovic.

9. Co tě nejvíc překvapilo po prvním ročníku?

Asi všechny ty pochvalné reakce od lidí, kterých jsem si vždycky vážil za to, co dělali. Takové ohlasy jsem nečekal.

10. Kdyby za tebou přišel mladší kámoš ve věku, kdy jsi sám dělal první festival, jaké rady bys mu dal?

“Ne že se po koncertě zprasíš! V neděli je třeba uklízet!”

Určitě aby nepodcenil propagaci, sehnal si spolehlivého zvukaře a aparát, našetřil peníze, a aby se obklopil spolehlivými lidmi, kteří mu pomůžou.

Taky by bylo vhodné, aby abstinoval, nebo to aspoň nepřeháněl. Nikdy nevíš, co budeš muset řešit.

11. Dokážeš si vlastně festival i užít, anebo všechen tvůj čas a energii spolkne organizace?

Snažím se si poslechnout od každé kapely minimálně jeden vál. Ty, co hrajou mezi prvníma, moc nestíhám. V ten moment je toho dost. Jak ale program plyne, tak těch starostí i nervů ubývá, takže později si jsem schopný někdy užít i celý set.

12. Kterou kapelou/kapely bys na festivale viděl moc rád?

No těch je!

O některých kapelách si můžu dovolit asi jen fantazírovat (třeba Jello Biafra). Některé jsou asi reálnější. Například Belgrado, Horror Vacui, Accidente, Doom, Oi Polloi… Je toho dost, co bych rád viděl. Nicméně tento rok by měl být spíše česko-slovensko-polský. Není třeba to teď nějak hrotit.

Z těch českých kapel by FPB byli splněným snem, a kdyby se dali znovu dohromady Complicite Candide, tak to bych byl nejvíc šťastný!

13. Překvapila tě nějaká kapela? A zklamala tě naopak nějaká kapela?

No u některých kapel mě mrzelo, když nedojeli. Někteří k tomu měli pochopitelné důvody, ale někteří to prostě zamáslili. Jedna kapela se dokonce rozpadla den předtím, než měla hrát a volali mi to pak asi hodinu před jejich vystoupením…

Zvu si jinak hlavně kapely, co mám rád, takže vyjmenovat tu všechny, co mě dostaly, asi nezvládnu. Ale jen tak namátkou: Makabert fynd, Stregesti, It’ s everyone else, Dezerter, Morus, Non president, Life scars, Zatrata, Už jsme doma, See you in Hell, Innoxia Corpora, Lucifer efekt, Kultra! Chorobopop, Evidence smrti, Brünner todesmarsch, Massola, Sheeva Yoga, Zeměžluč, … Je toho fakt hodně, a to jsem na x dalších zapomněl – sorry! U těchto kapel jsem ale věděl do čeho jdu, takže o překvapení ani nešlo. Pokud se mi ozve kapela, že chce zahrát a neznám ji, tak si ji naposlouchám. Jednou se mi ale ozvalo polské duo Siksa, a potom co mi popsali, co hrajou, tak jsem se rozhodl, že se nechám překvapit a poslechnu si je až na festu. A ti mě tehdy dostali! Měl jsem ještě možnost jim párkrát udělat koncert, a hlavně bych zmínil jejich turné s Pochwalone. Dělal jsem jim koncert ve Valmezu v Přístavu a měl jsem z počátku obavy, jaká bude návštěvnost. Původně měla být akce jinde a na poslední chvíli se to přesunulo do Přístavu. Byla ale Velikonoční neděle, což znamená, že hodně lidí, kteří jsou normálně rozlítání po světě, přijelo domů nebo na návštěvu, takže na akci dorazilo nakonec nějakých 140 lidí, a bylo to mega!!!

14. Součástí festivalu jsou i návštěvníci. Je něco, co tě na návštěvnících festivalu štve?

Je toho celá řada! Patří mezi to samozřejmě nějaké alkoholové excesy, lidi, co nezvládají svoje psy a taková ta klasika – stěžování si na výši vstupného. Někteří prostě nechápou, že si do té akce vložil dost svých peněz, a že by se ti to mělo vrátit, a tím že je to benefiční, tak i něco vydělat. Rozhodně si na tom nikdo kapsu nenamastil.

15. Co vlastně děláš, když zrovna nejezdíš na koncerty či neorganizuješ koncerty?

To už jsem naznačil u první otázky. Dost čtu, takže nějaká ta kniha musí být vždycky po ruce. Sem tam nějaký ten výlet, nebo aspoň procházka do lesa. A i to pivko si sem tam dám

16. Která kapela/album/kniha/film pro tebe osobně charakterizuje kovidí situaci?

Justin Bieber – to je taky dobré zlo!

17. Jak vlastně zvládáš kovidí situaci? A co ti pomáhá situaci zvládat?

Snažím se nezešílet, hehe. Ne, zvládám to v pohodě. O sebe se nebojím, spíš o ty rodiče, no… Co mi chybí, je si někdy zajít sednout někde na pivko, a ty koncerty hlavně. Snad situace brzy umožní návrat do starých kolejí. Ale mám hodně desek, tak si ty koncerty vynahrazuju aspoň takto. Bydlím v baráku, tak si to můžu aspoň pořádně ohulit a vybít se na tom.

18. Je dle tebe na kovidí situaci něco pozitivního?

No na Vzdoru vlastně díky tomu, že lidi byli hladoví po muzice, byla loni rekordní návštěvnost. Přijelo i hodně Poláků, kteří neměli vůbec žádné festivaly. Bylo to ale na úkor toho, že ty koncerty prostě nebyly, a to nevím, jestli se dá na to dívat jako na pozitivní věc. A tak je to asi se vším. Když nad tím teď přemýšlím, tak ta pozitiva, která mě napadnou, jsou vykoupena něčím jiným. Člověk se může třeba obohatit o nějaké nové poznatky, ale na druhé straně zase kvůli něčemu jinému strádá.

19. Dáváš přednost smaženému sýru s hranolky nebo hamburgru?

V té klasické podobě ani jednomu, ale pokud se to zveganizuje, tak mám dilema… normálně bych volil smažák, ale často ty veganské sýry chutnají jak nějaký plast. Když mi zaručíš, že to bude ok, tak jsem pro smažák. Na ty burgery jsem nikdy nějak nebyl. Ale sem tam se stane, že si ho taky dám.

Yohann (ex Ed Warner)

Ahoj Yohane! Mohl bys nám říct víc o situaci ve Franci? Jak se změnila možnost organizovat koncerty a zkoušet s tvými kapelami/projekty?

Francii zasáhla druhá vlna, takže jsme zase zamčení… Vláda lidem řekla: „Musíte chodit do práce!“, ale otevřené zůstaly jen nezbytné podniky, všichni ostatní museli zavřít (bary, restaurace, knihovny a samozřejmě místa, kde se konaly koncerty). Je to v podstatě smrt francouzské kultury. Všichni ti, kdo pracovali ve „světe spektáklu/akcí“ – bedňáci, osvětlovači, hudebníci, jsou momentálně bez práce a stát jim ani nedává peníze. Nezávislá knihkupectví musela zavřít, ale Amazon nadále prodává knihy. Francouzská vláda říká: „Chceme zachránit kulturu!“, ale kultura je pro ně opera a populární kinematografie, kde se utrácí miliony eur za špatné filmy. Ta skutečná kultura jako nezávislá hudba a kinematografie umírá… Ve skutečnosti se situací moc neválčím, ale kdyby vás to zajímalo, píšu post-apokalyptickou knihu. Doufám, že jednoho dne vyjde. Napsat knihu zabere spoustu času. A také, když kapela Ed Warner ukončila svou činnost, nepřestal jsem zpívat – byl jsem pozván Burning Heads, nejlepší francouzskou punkrockovou kapelou, abych zpíval na jejich albu coverů. A zpívám v coveru od Dag Nasty! Tak doufám, že jsem odpověděl na všechny otázky. Buďte opatrní a zůstaňte v bezpečí!

burningheads.bandcamp.com/album/under-their-influence

Zintær

zintaer.bandcamp.com

1. Ahoj! Mohl bys ve stručnosti popsat situaci u vás?

Neviem či je momentálna situácia tu nejako špeciálne iná ako inde. Oproti prvej vlne moje deti stále chodia do školy/škôlky a ja chodím do práce, aj keď máme od šéfov nariadený home-office, dostal som výnimku a sedím v práci sám a trochu si to aj užívam. Moja práca je špecifická tým, že ma vkuse niekto vyrušuje, tak aspoň teraz mám čas sa viac sústrediť. Občas pri rannom vstávaní si vravím, že bolo by fajn si doma poležať a neponáhľať sa nikam, ale potom si veľmi rýchlo spomeniem na prvú vlnu ako sme boli doma zavretí, a aj keď aj to malo svoje čaro (pokiaľ je čo do huby), tak som šťastný, že môžeme chodiť do svojich kolektívov, aj keď sa samozrejme o celú svoju rodinu veľmi bojím.

2. Jak se změnila situace ohledně možnosti pořádat, navštěvovat akce a zkoušet se svými projekty?

Žiadne gigs nateraz. Veľmi ale naozaj veľmi sa teším, že som so svojim noisovým projektom počas poklesu pandémie mohol vystúpiť na troch úžasných akciách Hradby samoty, KRAA! festival a Megashit forever fest. Už viac ako rok spievam v kapele NIČITEĽ a na Megashite sme si v tejto zostave dali premiéru, ktorá tuším dopadla dobre. Takže leto bolo ozaj osviežujúce. No a teraz sa môžem zase po nociach hrať s krabičkami, prípadne dumať nad básničkami/textami atď. čo vlastne robím či máme zaracha či nie. Za Ničiteľmi dochádzam do Spišskej novej Vsi, tak uvidíme ako sa budeme vídať počas lockdownu. Kapelu to určite neohrozí. Pokiaľ nebude vyslovený zákaz vychádzania, čo momentálne je, tak za chlapcami zabehnem hneď ako sa bude dať.

3. Co ti pomáhá zvládat situaci?

To je trochu ťažká otázka. Už osem rokov som otec, a teda skoro nikam moc extra pravidelne nechodím. Som zvyknutý byť doma. Dochádzanie na skúšky za Ničiteľmi do SNV a tých zopár vystúpení, ktoré som mal sú pre mňa asi najväčšie kultúrne udalosti v mojom poslednom/ostatnom životnom období. Kultúre som sa ale nevyhýbal, na koncerty som chodieval. Nie na všetko, to by asi ani nešlo, dokonca ani nie na väčšinu, ale chodieval som. Niekedy bolo tých akcií toľko, že človek občas aj na niektorú zabudol. To vnímam ako obdobie kultúrneho blahobytu a naozaj pevne verím, že sa tá doba ešte vráti. Viem si predstaviť to utrpenie pre niekoho, kto bol zvyknutý byť stále niekde vonku. To musí byť ťažké. Uvedomujem si aké ťažké to musia mať prevádzkovatelia klubov, galérií, kaviarní, atď. Prosím vydržte nejako. Neviem ako. Ako to zmysluplne prežiť? Najjednoduchšia (na podmienky) tvorivá aktivita je písanie alebo kreslenie. Dokonca si myslím, že písanie je ešte jednoduchšia, lebo nevyžaduje skoro žiadne extra potreby a dá sa vlastne robiť aj bez písania iba tak, že si človek tie myšlienky iba zapamätá a zapíše iba tie najlepšie. Stačí iba kukať do blba a byť ticho. Potom keď sa dá je dobre si ísť zabehať, na to človek tiež nič extra nepotrebuje. Keď sa nedá, môže len tak podskakovať z nohy na nohu pri dobrej hudbe. Dá sa napríklad popočúvať všetky staré platne. Štrikovať, vyšívať, maľovať,…. Počas minulej karantény som sa trochu niečo naučil zahrať na klavíri, počas dištančnej výuky mojej dcéry Esterky, čo ma asi zase čoskoro čaká zase. Keď pozerám ako sa na mňa mračí basgitara v kúte, tak asi aj ju vezmem do tanca čoskoro.

4. Doporučil bys čtenářům nějaké zajímavé projekty?

Okrem práce, zabávania (a vychovávania) detí, spravovania domácnosti a trocha tej hlukovo-hudobno-literárnej tvorby mi na nič iné čas neostáva. Fakt občas kuknem nejaký film, ale aj to tak, že jeden film pozerám aj dva týždne. Takže neviem. Keď vám bude smutno, zavolajte rodičom. Tí zvyknú človeka povzbudiť, naladiť a zdvihnúť otáčky trochu (v dobrom samozrejme).

Lucijan (It´s everyone else)

itseveryoneelse.bandcamp.com

1. Mohli byste stručně popsat situaci ve městě/státě, kde žijete?

Od roku 2015 žijeme v Lipsku a aktuálně (12.10.2020) jsme uprostřed druhé koronavirové vlny. Díky brzkému lockdownu, nedošlo ke skutečně velké krizi s mnoha případy, situace byla poměrně rychle pod kontrolou. Na začátku léta klesla čísla nových pozitivních případů za den k nule, ale nyní, po prázdninách, se počet nových případů zvyšuje. Roušky jsou povinné ve všech venkovních veřejných prostorech, ale už neplatí tak velká omezení jako během března, dubna, května.

2. Jak se změnila možnost dělat koncerty, pořádat akce, mít zkoušky s kapelami/projekty?

Koncerty se v podstatě vůbec nedějí, a především malé kluby/místa bez venkovního prostoru jsou v podstatě od března zavřené, ačkoliv umělecké galerie jsou otevřené. Pár akcí proběhlo, ale zdaleka ne tolik, kolik dříve. Už rok jsme nehráli na žádném koncertě, a ačkoliv jsme plánovali krátkou pauzu od hraní, abychom mohli pracovat na novém albu, určitě pociťujeme následky toho, jak pandemie zásadně ovlivňuje naše plány ohledně vydávání nové hudby či plánování koncertů. Takže nikam nespěcháme a snažíme se přizpůsobit situaci, jak jen je to možné.

3. Co vám pomáhá při zvládání situace, být stále kreativní?

I bez toho, aniž by kolem nás zuřila apokalypsa, je to těžký boj, zvláště pokud jsi samostatně výdělečně činný kreativec. Oba jsme byli dost těžce zasaženi nějakými osobními problémy a obavami o zdraví rodiny ještě před pandemií, takže to vypadalo jako nekonečná řada špatných zpráv. Stále pracujeme na nové hudbě, já (Lucijan) pracuji na svém uměním pro

nadcházející výstavy, které však pořád mohou být díky covidu zrušeny. Pika píše novou knihu.

Ale pomáhají také malé věci, jako jít na procházku, cvičit, prostě udržovat tělo v kondici. A taky samozřejmě mluvit s kamarády o celém tom blázinci kolem.

Skutečně žijeme momentálně v divné době a udržet si zdraví, především mentální, může být výzvou, a chtěli bychom říci, že vyhledat pomoc ve chvíli, kdy se cítíte být v depresi, nebo máte úzkosti není projevem slabosti, a mělo by se to brát velmi vážně.

4. Jsou nějaké zajímavé projekty, které byste čtenářům doporučili?

V prvé řadě bychom doporučili Mikoriza (https://mikoriza.bandcamp.com), což je zvukový projekt od Piky, která spojila své síly s Ninou Hlebec. Právě vydaly první skladbu nazvanou „800“, která je ódou na přátelství, symbiózu a vzdálenost.

Oba jsme také cinefilové a to, co vytváříme, je velmi ovlivněno filmy – webová stránka mubi.com je uměleckou alternativou k běžnějším streamovacím službám – takže pár doporučení: A Decent Woman, Toni Erdmann, Capernaum, Styx, My Last Year as a Loser, Bacurau.

Snažíme se také zaměstnat naše mozky hraním videoher, především adventur a logických her, takže pokud jsi také fanouškem/fanynkou, doporučujeme především Baba Is You, Stephen’s Sausage Roll, Procession to Calvary and Creaks (od Amanita Design, kterou budou čeští čtenáři znát).

Ale především, doporučujeme být solidární s těmi, kteří byli pandemii zasaženi skutečně tvrdě. Nakupujte merch od kapel, na jejichž koncert byste si za běžných okolností zašli, podporujte malé lokální podniky, zůstaňte informováni a kontrolujte své zdroje. Pokud můžete, zajímejte se také dále o případy a nespravedlnosti, které byly zastíněny krizí Covid-19, jako jsou například dopady „pevnosti Evropa“ na lidi prchající před válkou a chudobou (zde je dobrý zdroj aktuálních informací: https://medium.com/@AreYouSyrious).

Tsunami Nagasaki (badXmouth, Beaver Fever)

BadXmouth

1. Mohla by si nám ve stručnosti popsat, jaká je koronavirová situace ve tvé zemi/městě?

V Edmontonu, (Alberta, Kanada) počáteční koronavirový lock-down zahrnoval uzavření všeho krom nemocnic/pohotovostí, obchodů s potravinami a benzinových stanic. Policie vymáhá dodržování distančních opatření, mimo jiné zastavuje vozidla a dává pokuty v případě, že posádka nežije ve stejném bytě či monitorují dodržování odstupu v obchodech s potravinami. Od 1. srpna je povinnost nosit roušky všude na veřejnosti, včetně výletů do hor či parků.

2. Jak se změnila možnost organizovat koncerty a zkoušet s tvými kapelami/projekty?

Koncerty a zkoušky jsou prozatím pozastaveny, policie může přijít také na soukromou party a rozdat pokuty, pokud je tam příliš mnoho lidí. Když lock-down začal, bylo nám doporučováno nezvat si domů žádné hosty. S mojí kapelou badxmouth (badxmouthgrind.bandcamp.com), která sídlí v Portlandu (Oregon, USA), zkoušíme nahrát nové album, ale museli jsme přejít z „osobního“ nahrávání na nahrávání „digitální“, protože hranice mezi Kanadou a USA jsou stále uzavřeny.

3. Co ti pomáhá při zvládání téhle situace?

Zvládnout situaci mi pomáhá především to, že jsem začala se svým sólovým projektem Beaver Ferver. Takže všechen ten čas a svou energii mohu využít k soustředění se na tvorbu. Řekla jsem si, že když nemůže být moje kapela se mnou, mohu být svou vlastní kapelou. Také pomáhá trávit hodiny video-chatováním s místními i zahraničními přáteli, kteří se také potýkají s pocity izolace.

4. Našla jsi nějaké zajímavé projekty, které bys čtenářům doporučila? Doporučuju podpořit kohokoliv, kdo dělá live-streamy, ať už koncerty nebo jamování – snaží se tvořit a dostat se z této situace. A zde je odkaz na můj sólový projekt – https://beaver-fever.bandcamp.com/release